Horolezecké vybavení

Lezečky

Základním horolezeckým vybavením pro lezení jak na skále, tak na umělé horolezecké stěně či bouldrovkách jsou lezečky. Lze je zakoupit ve kterémkoli specializovaném obchodě s outdoorovým vybavením ( Rock Point, Hudy sport ). Mezi nejznámější výrobce patří Saltic, Rock pillars, Triop, Mammut.
Lezečky se vyrábějí v různých variantách střihu a provedení, proto je velmi důležité, aby si je budoucí lezec vyzkoušel. Koupě lezeček přes internet bez vyzkoušení není dobré.Nemusí Vám totiž padnout na nohu a tím si znepříjemníte lezení.

První pár lezeček se kupuje o půl čísla menší než je velikost nohou. Děje se tak proto, aby Vám lezečka padla přesně na nohu a měli jste dokonalý cit v chodidlech. Pokročilejší lezci si kupují lezečky o jedno až dvě čísla menší.Existuje několik typů lezecěk.

Nízké lezečky - Jsou nejrozšířenějším typem. Botka a šněrování usnadňují držení na noze. Vykrojení v oblasti kotníku zaručuje velkou volnost pohybu v kloubu.
Nazouvačka - je lezecká bota bez použití šněrování. Drží na noze pomocí gumiček nebo suchého zipu. Je velmi lehká, praktická na obouvání a zouvání. Nazouvací lezečce je přisuzována optimální ohebnost a cit. Vyžaduje však dobrou muskulaturu nožní klenby a doporučuje se již zdatným lezcům.
Lezečky s vyšší botkou - Tyto boty chrání kotník a jsou používány především v horách, kde je zaklíňování nohou, spáry a klimatické podmínky drsnější než na cvičných skalách či umělých stěnách.

Podrážka lezečky je taktéž velmi důležitá. Měkčí podrážka se rychleji opotřebuje, ovšem lépe přilne k povrchu skály či umělé stěny.Lezec v ní má lepší cit. Tvrdá podrážka vydrží mnohem déle než měkká. Na skálu nebo umělou stěnu nepřilne tak dobře.

Sedací úvaz

Dalším nezbytným horolezeckým vybavením je sedák. Slouží k zajištění lezce při jeho postupu či slaňování. Opět existuje několik výrobců z nich nejznámější jsou Ocún, Mammut, Singing Rock, Salewa.

Sedací úvaz neboli sedák se skládá z bederního pásu a dvou pásů nohavic.Oba tyto pásy jsou spojeny širokým popruhovým pasem tzv. sladovacím okem, do kterého upevňujeme veškeré karabiny či lano. Dále je pak sedák po boku opatřen několika plastovými poutky, sloužícími pro zavěšení horolezeckého vybavení.
( karabiny, expresky ). K ničemu jinému se tyto postraní poutka nepoužívají!!!



Sedáky se vyrábějí v několika velikostech.Měli byste dbát na výběr správné velikosti sedáku.Příliš velký sedák je z hlediska bezpečnosti nevhodný a příliš malý sedák je jak z hlediska bezpečnosti nevhodný, tak i nepohodlný.



Důležité je nejen vybrat správnou velikost sedáku, ale také jeho správné zapnutí na tělo lezce.V předchozím článku jsme se věnovali popisu sedacího úvazku.Hlavní části úvazku, které drží lezce ve správné poloze jsou nohavičky a bederní pás.Tyto dvě hlavní součásti jsou nastavovatelné pomocí přesek. Bederní pás je rozpojovatelný pomocí kovové přezky, vyrobené z lehké a pevné slitiny. Přezka je konstrukčně řešena tak, že je vyrobena z jednoho kovového kusu a popruh se jimi musí provléknout na třikrát. Nejprve zespodu nahoru, pak shora dolů, a po obtočení postranní hrany opět prvním otvorem shora dolů. Popruh musí být v přezce řádně utáhnut. Tyto přezky se rovněž používají při možnosti nastavení velikosti nohavic.
Na přezkách je často nápis DANGER (anglicky „nebezpečí“). Nápis je umístěn tak, aby nebyl při správném zapnutí vidět. Pokud je vidět, tak to znamená, že přezka je špatně zapnuta a hrozí tak rozepnutí sedáku, což může vést k nehodě.




Bederní úvaz se z důvodu bezpečnosti používá s prsním úvazem, což při pádu zmenšuje riziko poranění páteře rozložením tíhových sil a zajišťuje přetočení padajícího
lezce do bezpečnější polohy hlavou vzhůru. Vzájemné použití obou úvazků, navzájem spojených smyčkou či karabinou se nazývá kombinovaný úvazek.
Doplňkovým horolezeckým vybavením zejména na skály nebo na feraty je prsní úvaz slangově “prsák”. Prsní úvaz je buď klasického tvaru s jedním popruhem okolo hrudi a ramínky, nebo tzv. křížový jenž je z jednoho popruhu sešitého do smyčky překřížené na zádech.

V dřívějších dobách se k navázání na lano používal samostatný prsní úvaz, což často vedlo k úrazům a úmrtím způsobených tzv. ortostatickým šokem (smrt z visu na laně, kdy došlo ke stlačení hrudníku a při následném uvolnění sevření došlo ke smrti lezce. ). Nyní se prsní úvaz doporučuje používat pouze v kombinaci se sedacím úvazem.

Dalším druhem úvazu je celotělový úvaz. Ten je vhodný pro začínající horolezce nebo teraristy. Výhodou celotělového úvazku je jednoduchost navlékání. Horolezec či feratista se do něj oblékne jedním pohybem jako do vesty. Zároveň je velmi bezpečný, protože v případě pádu udrží horolezce hlavou nahoru v ideální poloze. Nevýhodou je malé pohodlí, přesněji řečeno téměř žádný komfort pro uživatele. Úvazek není nikde polstrovaný, sedí se přímo v popruzích.Celotělový úvaz je jedním dlouhým popruhem , který tvoří velkou osmičku. Dva otvory jsou určené pro ruce a dva pro nohy. Jejich velikost je regulovaná kovovými přezkami. Bodem navazování jsou dvě malé masivní smyčky popruhu, silně podšité, zesílené a ještě obarvené červeně.

Celotělový úvaz je vhodný zejména pro děti, kdy je zaručena bezpečnost lezení.Dítě z tohoto úvazu v žádném případě nemůže vyklouznout ani vypadnout.


Horolezecká přilba

Neméně důležitým horolezeckým vybavením je horolezecká přilba.Padající úlomky skály při lezení mohou na hlavě způsobit velmi ošklivá a bolestivá zranění, proto je důrazně doporučujeme přilezení. Taktéž při pádu Vám mohou pomoci a zachránit Vás před ošklivým zraněním.
Velmi vhodné a doporučené jsou při feratách, kde na Vás mohou spadnout samovolně uvolněné padající kamení z velké výšky.Při zájezdech pořádané cestovní kanceláří jsou přilby povinným vybavením.Bez této horolezecké pomůcky Vás na feratu nevemou.




Při výběru vhodné přilby by jsme měli dbát na následující požadavky

1. Uvědomit si, co od přilby požadujeme (hmotnost, odolnost, účinnost tlumení, větrání, komfort…)

2. Přilba by měla zakrývat podstatnou část čela a týlu.

3. Přilba musí být nastavitelná tak, aby po nastavení velikosti popruhy hlavu pevně obepnuly a přilba z hlavy nepadala ani při prudkých pohybech, aby nikde netlačila a aby byla vybavena nastavitelným podbradním páskem (ideálně min. 15 mm širokým). Jedná se o jednu z nejdůležitějších vlastností – přilba musí dobře na hlavě sedět, aby správně plnila svou funkci. Každý má jiný tvar hlavy a ne každá přilba každému dobře sedne.

4. Vyzkoušet si běžnou manipulaci s přilbou a pokud předpokládáte i zimní využití, je vhodné vyzkoušet přilbu i s čepicí či kuklou a manipulaci v rukavicích.

5. Dbát na dostatek větracích otvorů, popř. možnost jejich uzavření.

6. Je vhodné, aby přilba byla kompatibilní s čelovými lampami.

7. Uvědomit si plusy a mínusy materiálu vnitřního polstrování. Zpravidla se vyskytují dva druhy. Jeden připomínající semiš, který je na pocit příjemnější, je prodyšný, saje pot, ale pokud přilbu sundáme a po chvíli opět nasadíme, chvíli nepříjemně studí a i déle schne. Druhý typ je z uzavřené pěny. Na pocit méně příjemná, kůže se pod ní více paří, ale nasákává méně vody.

8. Přilba by měla být označena certifikací pro dané určení (CE, UIAA), které zaručují, že přilba obstála v systémů testů (tlumení nárazů, odolnost proti proražení a stabilita helmy). Dále o jaký typ se jedná, rok a čtvrtletí, někdy i měsíc výroby.

9. S přilbou by měl být dodáván návod v příslušném jazyce.