Horolezectví

Horolezectví je obsáhlá skupina výstupů ve vertikálním směru. Je možné ji provádět v mnoha terénech. Vždy je při této činnosti potřeba fyzická i psychická odolnost a při stupňování obtížností je potřeba i technická vybavenost lezce. Horolezectví lze rozdělit do několika skupin podle terénu, kde se lezení využívá. Každá z těchto skupin má svá pravidla lezení.
Lezení na:
  • Umělých horolezeckých stěnách ( lezení v hale případně venkovní lezecké stěny )
  • Bouldering – lezení bez jištění nízko nad zemí s použitím extrémní síly a techniky lezení ( hala, venkovní boulder )
  • Skalách – lezení krátkých cest s použitím jistícího lana
  • Pískovcích – lezení krátkých cest s požitím specifických jistících prostředků a pravidel s ohledem na pevnost pískovce.
  • Biwall ( Velká stěna ) – vícedélkové a vícedenní lezení na skále. V ČR není možné.
  • Ledových stěnách – použití maček a cepínů při lezení
  • Drytooling – používání maček a cepínů na skále
  • Buildering – lezení na budovách a mostech
  • Velehorách – výškové lezení, lezení na ledovcích. V těchto případech lezení ve velehorách je třeba špičkového vybavení lezce ( kyslíková láhev, mačky, cepíny, vybavení do velmi nízkých teplot )
Závodní lezení
Závodní lezení je rozděleno do několika kategorií, z nichž každá má svá pravidla a druh terénu. Lezení na obtížnost Je lezení při kterém lezec překonává cestu o určité obtížnosti. V každém kole se tato obtížnost stupňuje. Jednotlivé chyty v cestě jsou obodovány. Lezec je pak bodován podle dosaženého chytu, v němž došlo k pádu. Lezení na obtížnost je jak v normálním lezení při jištění lanem ( na umělé stěně, ledolezení, drytooling ), tak i v boulderingu.

Rychlolezení
Je obvykle jednoduchá avšak delší cesta. Lezec ji překonává na čas. Do každého následujícího kola postupuje jistý počet lezců s nejrychlejším časem překonání cesty. Vítězem je pak nejrychlejší lezec. V rychlolezení se závodí na umělé stěně i na ledu jako ledolezení na rychlost.

Styly lezení

Ve sportovním lezení je významnou hodnotou výkonu tzv. styl přelezu. Každý styl přelezu je specifický svými podmínkami, které lezec před výkonem má. Podle těchto kritérií se lezecké styly dělí na:

RP (Rot punkt, Red point )
Lezec je jištěn lanem zezdola. Začátek lezení je pod cestou bez připravených expresek v jistících bodech či jiných jistících bodů ve stěně. Má možnost se s lezeckou tratí seznámit ještě před samotným výstupem. Při tomto lezeckém stylu je zakázáno odpočívat na jistících bodech. Po pádu z cesty končí jeho pokus o vylezení. Připouští se i překonávání cest s trvale nainstalovanými expresemi v převisech a stropech.

OS ( on sight )
Je lezení , při kterém lezec překonává cestu stylem RP tedy na první pohled bez předchozího seznámení se s cestou. Není dovoleno sledovat předchozí lezce při překonávání této cesty nebo si nechat radit případné kroky pro překonávání jednotlivých překážek. Připouští se i překonávání cest s trvale nainstalovanými expresemi v převisech a stropech. Za překážku se nepovažují ani obílené chyty po předchozích lezcích. Je to nejvýše uznávaným stylem přelezu cest.

Flash
Zdolávání lezeckých cest stylem RP na první pokus bez možnosti odsednutí. Lezec už před samotním výstupem viděl lézt tuto cestu jiným lezcem nebo mu při lezení někdo radí. Velmi uznávaný styl.

PP ( Pink point )
Lezec je jištěn lanem zezdola. V jistících bodech jsou již nacvakány expresky což výstup cesty značně ulehčuje. Při tomto stylu lezení není dovoleno odsedávat a při případném pádu lezcova možnost pro překonání cesty končí. Lezec si cestu před výstupem může nastudovat.

RK ( Rote kreuz, Red cross )
Lezec je jištěn lanem zezdola. Po případném pádu nechá lezec lano v posledním dosaženém bodu jištění a po spuštění na místo, kde se udrží bez pomoci rukou nebo po spuštění na zem tuto trasu doleze bez možnosti odpočinku na cestě.

TR ( Top rope )
Tento styl lezení je vhodný zejména při tréninku. Lezec je jištěn pomocí lana shora. Nevystavuje se tak žádnému riziku pádu mimo pádu kyvadlového.

AF ( All free )
Lezci je povoleno odpočívat na jistících bodech. Po pádu je možné pokračovat ve výstupu cesty. Lezec má také možnost nastudovat si cestu před jejím nástupem.

FS ( Free solo )
Je nejhodnotnější uznávaný způsob překonáni cesty. Lezec není jištěn žádným způsobem, proto je výstup psychicky náročnějším a riskantnějším. Případný pád končí smrtí v lepším případě na vozíku, proto není moc praktikován.

DWS ( Deep water solo )
Je podobný styl lezení jako u FS s tím rozdílem, že lezec po případném pádu spadne do hluboké vody.

Lezecká stupnice obtížnosti

Určení lezecké stupnice obtížnosti je základem pro pohyb na skalách, umělých stěnách, ale i ve skialpinismu a bouderingu. Je to vlastně určení náročnosti výstupu jednotlivých cest, které se chystáme zdolat. Stupeň obtížnosti cesty nám také ukazuje, na jakém výkonnostním stupni je lezec. V současné době je několik stupnic obtížnosti pro různé styly a druhy lezení. Některé zohledňují pouze fyzickou náročnost výstupu a jiné zohledňují a psychickou a časovou náročnosti.

Stupnice UIAA
Dnes pravděpodobně nejpoužívanější stupnice pro volné lezení se skrývá pod zkratkou UIAA (česky Ujája, Union Internationale des Associations D'Alpinisme neboli Mezinárodní svaz horolezeckých asociací). Zavedena byla v roce 1974. Obtížnost je dána nejtěžším úsekem a snad částečně i délkou cesty. Vyjadřuje se římskými (avšak běžně i 'našimi' arabskými) číslicemi od nejlehčí I po současnou hranici lidských možností XII. Jedná se o stupnici otevřenou, čili je možné, že s růstem schopností lezců v budoucnu ještě nějaký stupínek přibude. I přes subjektivitu platí zhruba toto: stupeň I je turistika, kde už je nutno pro stoupání používat rukou. III by měl vylézt každý průměrně talentovaný začátečník, V už pouze výjimečně talentovaný začátečník a stupně VIII a výš už jsou záležitostí trénovaných lezců, pro které lezení představuje zásadní životní náplň. Pro jemnější rozlišení stupňů se ještě používá + a -. Takže VI+ je těžší než VI, zatímco VI- lehčí. + a - ale nepředstavují polovinu stupně, jak by se mohlo zdát. To by potom VI+ a VII- bylo totéž. Jsou zhruba čtvrtinou, takže VI+ je 6,25. Existuje totiž ještě mezistupeň VI+/VII-, který je právě polovinou intervalu - 6,5. Takže schůdky jdou za sebou následovně:
  • VI 6,0
  • VI+ 6,25
  • VI+/VII- 6,5
  • VII- 6,75
  • VII 7,0
Stupeň 1
Nejjednodušší forma skalního lezení, ne však chodecký terén. K zabezpečení rovnováhy je třeba rukou.

Stupeň 2
Začátek lezení, při kterém je vyžadována technika tří pevných bodů.

Stupeň 3
Na exponovaných místech se doporučuje mezijištění. Trénovaní a zkušení lezci mohou překonávat úseky tohoto stupně ještě bez použití lana.

Stupeň 4
Na tomto stupni začíná opravdové lezení. Dostatečné lezecké zkušenosti jsou nezbytné. Delší lezecké úseky většinou vyžadují více mezijištění. Jištění lanem je už obvyklé i u zkušených a trénovaných horolezců.

Stupeň 5
Zvyšuje se počet mezijištění. Lezení klade zvýšené nároky na fyzickou kondici, techniku a zkušenosti.

Stupeň 6
Lezení vyžaduje velmi dobré schopnosti a výbornou trénovanost. Velká expozice se často spojuje s malými možnostmi zajištění.

Stupeň 7
Lze zvládnout jen zvýšenou trénovaností. I dobří lezci potřebují často speciální přípravu pro určitý druh skály, aby úseky tohoto stupně přelezli spolehlivě a bez pádu. Vybroušená technika jištění je nezbytná.

Stupeň 8 – 11
Velmi vysoké nároky na speciální přípravu, výstupy a úseky krajních stupňů lze často zvládnout až po předchozím nácviku a získání pohybových návyků. V současnosti je horní stupeň této kategorie vrcholem v lezení OS (on sight) pro nejužší světovou špičku.

Stupeň 12
Současná hranice lezeckých možností ve volném lezení, předchozí nacvičování zpravidla nezbytné, k překonání jsou nezbytné ideální podmínky (vnější i psychické), taktéž naprosté soustředění na výkon.

Francouzská stupnice
V současnosti čím dál hojněji používaná, zvláště mezi špičkovými lezci. Vznikla na vápencích v jižní Francii a postupně se rozšířila do celého světa. Obtížnost je hodnocena, stejně jako u předchozí UIAA, nejtěžším úsekem a zřejmě i celkovou náročností. Vyjadřuje se arabskými číslicemi 1-9, jemnější rozlišení je dáno písmeny a, b, c, ještě jemnější + a - a nejjemnější kombinací předchozích. Takže se setkáme např. s obtížností 8c+/9a což trochu připomíná hieroglyfický nápis z Egyptské pyramidy. Avšak vězte, že nejtěžší skalní přelezy jsou dnes hodnoceny právě touto stupnicí.

Americká stupnice
Na rozdíl od předchozích hodnotí výstup komplexněji, od turistických po lezecké (i technické) cesty, s časovou náročností atd. Úplné hodnocení se skládá ze 3 částí, např. III, 5.10c, A3 Římská číslice udává časovou náročnost mezi I-VI. I-III znamená trvání do jednoho dne, IV jeden den, V jeden až dva dny, VI dva a víc dní. Druhá část vyjadřuje obtížnost pohybu. První číslo rozlišuje mezi turistikou a lezením. 1-4 jsou různé stupně spíše turistické obtížnosti (do III stupně UIAA), 5 je lezení s jištěním. Druhé číslo udává technickou obtížnost lezení (něco jako UIAA) ve stupních 0-14. Pro jemnější rozlišení se ještě doplňuje písmeny a, b, c, d. Třetí část znamená obtížnost technického lezení (je-li nutné), viz. technická stupnice. Pro lezení skalních cest ve většině případů postačí druhá část, tato se ale uvádí vždy celá - i s poměrně zbytečnou úvodní pětkou.

Západoalpská stupnice
Tato stupnice se snaží o komplexní hodnocení, zahrnující obtížnost skalních partií, možnost a kvalitu jištění, strmost sněhu nebo ledu, délku výstupu, (ne)možnost ústupu atd. Stupnice vznikla za 2. světové války mezi špičkovými alpskými horolezci a dodnes se používá hlavně v italských a francouzských Aplách. Má 10 stupňů, vyjádřených písmeny podle francouzských zkratek.
  • P Dobrá pěší cesta.
  • PE Cesta bez obtíží, ale už například v lese mimo cesty.
  • TF Dobrá cesta, obtížnost skály I UIAA.
  • F Snadné, převážně pasáže I, místy II. Skon sněhu do 30°. Náznaky lezení.
  • PD Poměrně obtížné, převážně pasáže II místy III. Sníh do 35-40°. Použití maček a cepínu nezbytné, jistá chůze, často velká expozice.
  • AD Více obtížné, převážně pasáže III místy IV. Sníh 40-45°, místy 50°.
  • D Obtížné, převážně pasáže IV místy V. Sníh občas přesahuje 55°.
  • TD Obtíže se zvětšují, průstupy významných alpských stěn, skála dosahuje obtížnosti VI, krátké ledové úseky 90°.
  • ED Špičkové výstupy výkonnostních sportovců. Kolmé ledy, obtížné mixy a skály nejméně VII.
  • EBO Extrémně obtížné, dlouhé a nebezpečné túry na horní hranici lidských schopností.

Britská stupnice
Souhrnná klasifikace pro velehorské i nevelehorské terény. Výstup se označuje dvěma údaji. První je celková náročnost, podobně jako u západoalpské stupnice. Vyjadřuje se písmeny M, D, VD, S, VS, HVS, XS, E, přičemž poslední stupeň se ještě jemněji rozlišuje na 1-12. Druhý údaj udává obtížnost volného lezení v nejtěžším místě (podobně jako UIAA) ve stupních 1-7 s jemnějším rozlišením a, b, c. Příklad:
  • HVS, 5b - Cesta s jedním dobře zajištěným 5b krokem a zbytkem v lehčím terénu.
  • E1, 5b - Cesta s jen pár 5b kroky, rozumně odjistitělná.
  • E2, 5b - Buď stále dobře jištěné 5b kroky, nebo občas 5b, ale s velmi sporým jištěním.
Tuto stupnici shledáváme filištínskou neboť nikdy přesně nevíme, co nás v cestě čeká. Lepší by pravděpodobně bylo říct 7-, špatně jištěné a lámavé. Britská stupnice se používá spíše pro vysokohorské lezení. Pro sportovní lezení na skalách se i v Británii užívá stupnice francouzská (!!) s prefixem 'F'.

Ruská stupnice
Do této stupnice je začleněna i nadmořská výška a je komplexnější. Další kritéria z ostatních stupnic totiž obsahuje také - např. obtížnost jednotlivých úseků, celková délka výstupu jak v metrech tak v hodinách, průměrný sklon atd. Celková obtížnost tras je rozdělena do šesti stupňů s dělením na A a B. Základní faktory určující obtížnost tras:
  • Technické potíže úseků trasy. Rovněž jejich četnost
  • Nadmořská výška vrcholu a výška kritických oblastí na trase bez ohledu na jejich stupeň obtížnosti.
  • Délka trasy od základního tábora
  • Průměrná strmost trasy nebo exponovanost traverzu
  • Čas potřebný ke zdolání cesty
Kromě výše uvedených faktorů, existují i další parametry, které hrají roli při určování obtížnosti trasy.
  • Expozice
  • Povaha terénu
  • Velikost, počet a tvar chytů a trhlin
  • Jasnost na trase
  • Požadované lezecké techniky
  • Použití specifických pomůcek
  • Možná nebezpečí
  • Možnosti podpory
  • Ústupové cesty
Technické třídy jsou následující:
  • I (jednoduché) - široké sutě nebo sněhové hřebeny, rozbité skalní hřebeny nebo sníh / led sjezdovky v úhlu až 30 °. Pouze základní vybavení.
  • II (jednoduché) - sníh a led úseky v úhlu až 30 ° a hornin s mírnějšími nároky na lezecké schopnosti. základní vybavení.
  • III (středně těžké) - sníh a led úseky v úhlu 35 ° -45 °. Strmé skalní prvky s dobrými a četnými chyty které nevyžadují umělé pomůcky - sestup takovýchto úseků se provádí volným lezením či slaňováním. Pouze základní vybavení a lehkou lezeckou výstroj.
  • IV (těžké) - se strmými skalními částmi vhodných pro volné lezení. Sníh a led se sklonem až do úhlu 55 °. Lezení s batohem je stále možné, ale náročné. Obtížnější sestup je nejlépe slaňovat. Nutné horolezecké vybaveni.
  • V (velmi těžké) - strmé skály s omezeným počtem chytů často potřebují umělé pomůcky. Sníh a led, svahy více než 50 ° C a obtížné římsy na hřebenech. Nutné horolezecké vybaveni.
  • VI (výjimečně obtížné) - vertikální a převislé skály s chyty a prasklinami. Vyžadovány horolezecké zkušenosti a speciální horolezecké vybaveni.
Celkový stupeň trasy je definována v rámci stupnice od 1 do 6, s hodnotou dílku A a B, a to takto:
  • 1A - jakýkoli typ výstupu, který může být považován za více než jednoduchou turistiku. Výstup do 2000 m.
  • 1B - Snadný výstup na vrchol mezi 2000 až 5000m nad skalami, s krátkými úseky sněhu a ledu.
  • 2A - Výstup na více než 500 metrech na vrchol mezi 2000 až 6000 m nebo traverzy v této výšce na skalách, sněhu nebo ledu se skalními výstupy až do třídy II nebo sníh a led s úseky do 100 m.
  • 2B - Výstup na vrchol mezi 2 000 až 6000 m nebo traverzy v této výšce na skále, sněhu a ledu s krátkými úseky třídy III. Pomocné jištění skobami.
  • 3A - Výstup na vrchol mezi 2500 - 6500m nebo traverzy v této výšce na skále, sněhu a ledu. Trasa o délce až 600 metrů s dlouhými pasážemi třídy II na skále a ledu.
  • 3B - Výstup (600 m nebo delší) na vrchol mezi 2500 - 6500 m nebo traverzy v této výšce na skále, sněhu a ledu. Obtíže mohou zahrnovat skalní výstupy 20 - 30 m nebo více a sněhové nebo ledové úseky 200 - 300 m obtížnosti třídy III, nebo kratších částí třídy IV.
  • 4A – Výstup (alespoň 600 m) na vrchol mezi 2500 - 7000 m nebo traverzy v této výšce. Trasa by měla zahrnovat 20-50 metrů skalních výstupů třídy IV, nebo sněhové a ledové úseky 200-300 metrů nebo více v třídě IV. Cesta může trvat 6-8 hodin nebo více a pro jištění jsou nutné skoby.Traverzy v této třídě zahrnují alespoň 5 tras třídy 3B nebo podobné kombinace.
  • 4B - Výstup (alespoň 600 m) na vrchol mezi 2500 - 7000 m nebo traverzy v této výšce se skalními výstupy 40-80 m třídy IV a V a sněhové a ledové úseky 300 - 400 m nebo více třídy IV. Trasa by za normálních okolností trvá 8-10 hodin nebo více a vyžadují jištění 8 – 10 skobami nebo více. Traverzy zahrnují nejméně dvě trasy třídy 4A.
  • 5A Výstup (alespoň 600 m) na vrchol mezi 3000 - 7500 m nebo traverzy v této výšce. Trasa bude mít dlouhé skalní úseky třídy III - IV s úseky třídy V nebo sněhové a ledové úseky 300 - 400 m nebo více třídy V. Cesta může trvat 10-15 hodin i více, a bude vyžadovat jištění 20 - 40 skobami nebo více. Traverzy budou kombinaci 2 tras třídy 4A a 4B.
  • 5B – Výstup (alespoň 700 m) na vrchol mezi 3000 - 7500 m nebo traverzy v této výšce. Trasa bude mít dlouhé úseky třídy III - IV se stoupáním až 50 m třídy V a krátké úseky třídy VI, nebo sněhové a ledové úseky 600 - 800 metrů nebo více třídy V. Cesta může trvat 15 až 20 hodin a vyžadují jištění 30-50 skobami nebo více. Traverzy kombinující alespoň dvě trasy třídy 5A
  • 6A - Výstup (alespoň 800 m), na vrchol nad 3600 m nebo traverzy v této výšce na skalách nebo smíšeným terénem. Výstupy s obtížností třídy IV a V a úseky 20 m nebo vícetřídy VI. Cesta bude trvat 40 až 50 hodin a vyžadují jištění 100-150 skobami nebo více. Traverzy kombinující alespoň dvě trasy třídy 5B
  • 6B – Výstup nejméně 1000 m na vrchol nad 4500 m nebo traverzy v této výšce. Výstupy s obtížností třídy V a výše. Trasa bude trvat déle než 48 hodin a vyžadují jištění více než 250 skobami. Obvykle se tento stupeň používá pro nejvyšší a nejtěžší vrcholky nad 4500 m nebo pro vrcholy nižší než 4500 m s extrémně tvrdými cestami s tímto stupněm obtížnosti.

Saská a Česká pískovcová stupnice
Česká pískovcová stupnice byla uzavřena na stupních I – VII. Sedmý stupeň však byl lezený už před druhou světovou válkou. Po válce už zahrnoval cesty s rozdílem až tří stupňů, které byly označovány jako VIIa, VIIb a VIIc. I to se ukázalo jako nedostačující a proto byla uzavřená česká stupnice postupně nahrazována otevřenou stupnicí saskou. Ta má dnes 11 stupňů označených římskými číslicemi. Pro jemnější rozlišení byly zavedeny ještě mezistupně a, b, c. Maximem je nyní stupeň XIIc (zhruba 11+ UIAA). Saská stupnice je o něco měkčí než UIAA, např. pískovcových VIIIb odpovídá přibližně obtížnosti 7 UIAA. Hodnocení pískovcových cest se liší i oblast od oblasti. Třeba u starších cest hlavně v Adršpachu a Broumově se udrželo mnohem tvrdší hodnocení, než například v Českém ráji.

Australská a jihoafrická stupnice
K hodnocení využívají otevřenou stupnici mající v současnosti 36 dílů. Nepoužívají se mezistupně, každý nový dílek obtížnosti znamená celý nový stupeň. Tudíž např. stupně 9-, 9, 9+ UIAA odpovídají 27, 28, 29 stupňům australské stupnice.Podobné hodnocení praktikuje i stupnice jihoafrická.

Boulderingová stupnice
Existují dvě stupnice, francouzská a americká. Francouzská zhruba odpovídá své skalní jmenovkyni, přičemž je ale o špetku tvrdší. Takže boulderových 7b zhruba odpovídá skalním 7c. Pro odlišení stupnic se pro boulderingu přidává Fb (zkratka od proslulé francouzské oblasti), takže Fb 7b. Nejlehčí stupeň Fb 3 odpovídá přibližně 5+ UIAA a momentálně nejtěžší Fb 8c kolem 11 UIAA. Američané používají stupně V0-V15, přičemž V0 odpovídá zhruba 6- UIAA a V15 asi 11 UIAA. Obtížnost cesty bývá někdy doplněna poznámkou z jaké pozice se nastupuje (např. SD sit down, ze sedu). Z obou stupnic jest patrno, že na bouldery nemají přístup žádná ořezávátka neb autoři ani neuvažovali o tom, že by někdo na světě mohl lézt něco horšího než 5+. Technické lezení
Stupnice má 6 stupňů obtížnosti A0 až A5. Písmeno A je opět převzato z francouzštiny: artificiel - umělý. Použití expanzivních skob (nýtů) se navíc označuje písmenem 'e' (např. A4e).Bohužel hodnocení technického lezení se různí. Jiné jsou v Tatrách, Alpách či USA, byť stupně A0-A5 zůstávají. Americká stupnice je zdá se nejrozšířenější. Jako významné kritérium používá délku možného pádu (při vytržení právě zatíženého postupového jištění), dále pak délku technických úseků, množství jistících prostředků a jak dobře v terénu drží.
  • A0 Pád 0 metrů, v cestách lezených převážně volně se musí použít několik málo skob jako chyt, nebo stup, ale třmeny či žebříky potřeba nejsou.
  • A1 Pád 0 metrů, skoby nebo jiné jistící prostředky se umísťují snadno, pro přelezení technického úseku není potřeba mnoho sil, úsek je relativně krátký.
  • A2 Pád 6 m, skoby nebo jiné jistící prostředky se zakládají trochu obtížněji, avšak ucházejícím způsobem drží, úsek technického lezení je delší.
  • A3 Pád 9 m, obtížné skobování nebo zakládání jiných jistících prostředků, které hůře drží, delší úsek.
  • A3+ Pád 18 m, možný špatný dopad, volné bloky skály.
  • A4 Pád 24 m, jistý špatný dopad, velmi špatné skobování nebo zakládání jistících prostředků, nutnost používat speciální skoby nebo háčky, velmi namáhavé.
  • A4+ Pád 36 m, špatný, velmi vážný dopad, volné bloky skály.
  • A5- Pád 45 m, špatný, velmi vážný až smrtelný dopad.
  • A5 Pád 60 m, smrtelný dopad.

Feratové lezení
Feraty nesou název podle italského označení Via Ferrata, v Německu jsou známy pod jménem Klettersteig. Původní italská stupnice obsahovala pouze 3 barevné stupně shodné jako u sjezdovek: modrá lehká, červená střední a černá těžká. Modernější východoalpská stupnice má 5 stupňů označených A-D:
  • A Lehká. Bez jištění by odpovídala stupni I. UIAA. Umělé pomůcky slouží ke zvýšení pocitu jistoty v exponovaném terénu.
  • B Mírně obtížná. Bez jištění by odpovídala stupni II. UIAA. Umělé pomůcky slouží k postupu vpřed, některé pasáže vyžadují sílu.
  • C Těžká. Bez jištění by odpovídala stupni III. UIAA. Umělé pomůcky obsahuje převážná část cesty. Vyskytují se časté svislé stěny s nataženým ocelovým lanem k jištění.
  • D Velmi těžká. Bez jištění by odpovídala stupni IV. UIAA. Místy kolmé, dokonce i převislé partie. Často velmi exponované. Je dobré lézt v lezečkách či botách s podobnou podrážkou. Cestou se vyskytují nezajištěné úseky I-II. UIAA.
  • E Extrémní. Bez jištění by odpovídala stupni V-VI. UIAA. Exponované cesty v kolmém a převislém skalním terénu. Nejtěžší místa jsou nebezpečná, vyžadují použití horolezecké techniky i sílu v pažích. Běžně se vyskytuje lezení II. UIAA bez jištění. Tyto ferraty nemají za úkol lezci cestu usnadnit, ale naopak obtíže vyhledávají.

Ledové lezení
Nejstarší stupnicí je skotská, využívající stupně I-VI podle sklonu ledu (45°-90°) a délky výstupu. Z ní se vyvinula stupnice mezinárodní, obsahující dvě části. První římské číslo hodnotí celkovou náročnost a nebezpečnost výstupu, druhé arabské udává technickou obtížnost vlastního lezení. Příklad: IV/8-.
  • I Krátký výstup, bez nebezpečí, jednoduchý sestup.
  • II Mírné nebezpečí na krátkém úseku výstupové trasy, sestup lze zvládnout bez jištění nebo krátkým slaněním.
  • III Delší přístup, delší i vlastní výstupová trasa, nebezpečí na delším úseku trasy. Možnosti jištění dobré. Sestup slaněním.
  • IV Dlouhá výstupová trasa s náročným přístupem pod stěnu, nebezpečí po celou trasu výstupu. Sestup náročný.
  • V Dlouhá výstupová trasa, nutná vysoká úroveň lezců, kvalitní výzbroj. Velké nebezpečí, expozice, laviny. Velmi náročný sestup.
  • VI Velmi dlouhá výstupová trasa, na kterou je zapotřebí více jak jeden den. Nebezpečí velké, pády séraků, kamení a lavin. Velmi náročný sestup.
  • VII Několikadenní akce, nebezpečí značné, led nestabilní. Sestup stejně náročný jako výstup.
  • 1 Výstup lze uskutečnit pouze s mačkami.
  • 2 Kvalitní led s jedním trochu delším úsekem o sklonu 60°
  • 3 Většinou kvalitní led o sklonu 70° až 80°, dobré možnosti jištění v ledu, jistící stanoviště ve skále.
  • 4 Led přijatelné kvality o sklonu 75° až 85°, dobré možnosti jištění v ledu.
  • 5 Led přijatelné kvality o sklonu 85° až 90°, dobré možnosti jištění.
  • 6 Dlouhý svislý led s občasnými mírnými převisy rampouchů, různá kvalita ledu i jištění.
  • 7 Dlouhý svislý a převislý led (rampouchy), led místy bez soudržnosti, jištění místy pochybné.
  • 8 Zvýšení obtíží, led většinou nesoudržný, jištění i ve skále.
  • 9 Zcela nesoudržný led v převisech, jeho časté odlamování od skály, ekvilibristické lezení, velmi časté jištění ve skále.
Tato mezinárodní stupnice je spíše vhodná pro hodnocení ledových výstupů v horském prostředí. Pro 'sportovní' lezení často i mimo hory po ledových útvarech, zamrzlých vodopádech atd. je vhodnější stupnice WI (Water Ice). Stupně WI vyjadřují obtížnost lezení v ledu, pro jemnější členění se používá + a -. Kromě toho se ještě přidává hodnocení psychické náročnosti v E-stupnici .
  • WI1 Led o sklonu 45-60°, led je kompaktní a dobré kvality, jištění může být založeno téměř v každém místě cesty.
  • WI2 Led o sklonu 60°-70°, led je kompaktní a dobré kvality, možnosti jištění jsou dobré.
  • WI3 Led o klonu 70°-80°, led je kompaktní, strmé pasáže jsou střídány s místy pro odpočinek, kde je dobrá možnost pro založení jištění.
  • WI4 Konstantní sklon ledu 80°, rampouchy jsou malé.
  • WI5 Konstantní sklon ledu 80°, strmé pasáže jsou delší a více rampouchů.
  • WI5+ Sklon ledu 90°, nepřetržité lezení ve svislém ledu, led je kompaktní, rampouchy jsou pevné.
  • WI6 Nepřetržité lezení ve svislém ledu, převážně po křehkém a dutém ledu a volně stojících krápnících, tenká glazura ledu o sklonu 80°-85°, lezení po svislých rampouších.
  • WI6+ Nepřetržité lezení ve svislém a mírně převislém ledu, tenké a osamocené rampouchy.
  • WI7 Ledopády, nebo krátké a extrémně obtížné jednotlivé pasáže v převislém ledu a po rampouších, často v kombinaci s lezením ve skále.
  • WI7+ Převislý kompaktní led, velmi tenké volně stojící a převislé rampouchy, tenká vrstva ledu v terénu o sklonu 85°-90° a rampouchy v převislém terénu, lezení je často kombinováno s lezením ve skále.

Mixová neboli drytoolingová stupnice
Jedná se o lezení s ledovou výzbrojí (mačky, cepíny) ve skalním terénu bez ledu nebo s menšími ledovými úseky. Stupnice částečně vychází z volného lezení. Obsahuje stupně M1-M13. M1 přibližně odpovídá 4+ UIAA, M13 pak 12- UIAA. Občas se můžeme setkat i s jemnějším rozdělením stupňů na + a -. Slovní hodnocení je problematické, alespoň orientačně některé stupně:
  • M6 - Vertikální až převislé úseky s náročným drytoolingem.
  • M7 - Převislý, silový a technický drytooling. Méně jak 10 m 'těžkého' lezení.
  • M9 - Bez maček a cepínů nelezitelné. Vyžaduje neustálé lezení v převisu.
  • M11 - Zhruba padesát metrů v převisu nebo až 15 metrů stropu.
E stupnice (Emotion)
Jedná se o hodnocení psychických obtíží, neboli o bobkoměr. Původně se stupnice používala pro ledy a mixy, ale je vhodná i pro skalní lezení. Je uzavřená, má 6 stupňů E1-E6. Vychází z bodového ohodnocení tří kritérií:
  • Kvalita jištění: Dobré Obstojné Špatné
  • Nebezpečí zranění: Nízké Střední Vysoké
  • Psychická náročnost: Žádný strach Obavy Velký strach Body: 1 2 3
Body pro jednotlivá kritéria sečteme a výsledné číslo přepočteme na E-stupeň:
Stupeň: E1 E2 E3 E4 E5 E6
Body celkem: 3; 4; 5,6; 7; 8; 9
Stupeň E1 tedy znamená kvalitně zajištěnou a málo nebezpečnou cestu, E6 většinou pokud spadneš, tak naposledy.

Srovnávací tabulka jednotlivých stupnic

UIAA FRA USA SASKO
UK
Obt.    Tech.
AUS NOR FIN BRAZIL
Bouldering
FRA    USA
Mixy
1 1 I Isup
2 2 II 11 II
3 3 5.0 III M 12 3 IIsup
3+ 3+ 5.1 D
4- 5.2
4 4a 5.3 IV VD 4a 4 III
4+ 4b 5.4 V S 13 5- 5- IIIsup M1
5- 5.5 M2
5 4c 5.6 VI HS 4b 14 5 5 IV M3
5+ 5a 5.7 VS 4c 15 3 M4
6- 5b 5.8 VIIa HVS 16 5+ 5+ IVsup 4 V0
6 5c 5.9 VIIb E1 5a 17 6- V 5a M5
6+ 5c+ 5.10a VIIc 18 6- VI 5b V1
6+/7- 6a 5c
7- 6a+ 5.10b VIIIa E2 5b 19 6 VI/VI+ 6a M6
7-/7 6a+/6b 6a+ V2
7 6b 5.10c VIIIb 20 6+ 6 VIsup/VI+ 6b
7/7+ 6b/6b+ 6b+
7+ 6b+ 5.10d VIIIc E3 5c 21 7- 6+ 6sup
7+/8- 6c 5.11a 22 7a 6c V3 M7
8- 6c/6c+ 5.11b IXa 23 7 7- 7b
8-/8 6c+ 5.11c E4 V4
8 7a 5.11d IXb 6a 24 7+ 7 7c 6c+
8/8+ 7a/7a+ V5
8+ 7a+ 5.12a IXc E5 25 8- 7+ 8a 7a M8
8+/9- 7b 5.12b 26 8- 8b V6
9- 7b+ 5.12c Xa E6 6b 27 8 8 8c 7a+
9-/9 7b+/7c 7b V7
9 7c 5.12d Xb 28 8+ 9a M9
9/9+ 7c/7c+ 7b+ V8
9+ 7c+ 5.13a Xc E7 6c 29 8+ 9- 9b
9+/10- 8a 5.13b 9 9c 7c V9
10- 8a+ 5.13c XIa E8 30 9- 9+ 10a M10
10-/10 8a+/8b 7c+ V10
10 8b 5.13d XIb E9 7a 31 9 10- 10b V11
10/10+ 8b/8b+ 8a
10+ 8b+ 5.14a XIc E10 32 10 10c V12
10+/11- 8b+/8c 5.14b E11 33 10+ 11a 8a+
11- 8c 5.14c XIIa E12 7b 34 9+ 11- 11b 8b V13 M11
11-/11 8c+ 8b+ V14
11 9a 5.14d XIIb 35 11 11c 8c V15
11/11+ 9a/9a+ M12
11+ 9a+ 5.15a XIIc 36 12a
11+/12- 9a+/9b
12- 9b 5.15b XIIIa 12b M13
12-/12 9b/9b+
12 9b+ 5.15c XIIIb 12c